Test odolnosti AC/DC? Wuhan UHV se specializuje na výrobusériová rezonance, s širokým výběrem produktů a profesionálním elektrickým testováním. Najítsériová rezonance, zvolte Wuhan UHV.
Se zlepšováním povědomí spotřebitelů o bezpečnosti a zvyšující se pozorností výrobců na kvalitu produktů budou téměř všichni výrobci testovat bezpečnostní výkonnost svých produktů v procesu navrhování produktů a výroby, aby zajistili kvalitu a bezpečnost svých produktů. Mezi různými testy bezpečnosti je nejzákladnější a nejběžněji používanou testovací metodou testování odolnosti proti napětí. Podle různých technických požadavků různých elektrických výrobků je na výrobek aplikováno zkušební napětí vyšší než při běžném provozu a testováno po určitou dobu. Pokud svodový proud testované součásti zůstane v určeném bezpečném rozsahu během stanovené doby, lze určit, že součást funguje bezpečně za normálních podmínek. Tento proces se nazývá testování odolnosti proti napětí.
Existuje několik běžných typů zkoušek odolnosti proti napětí:
(1) Během procesu navrhování výrobku se provádí funkční zkouška odolnosti proti napětí, aby se zajistilo, že výrobek může dosáhnout zamýšlené funkce použití;
(2) Ve výrobním procesu výrobku se provádí tlaková zkouška, aby se zajistilo, že výrobek může splňovat konstrukční specifikace;
(3) Během procesu kontroly výrobku se provádí zkouška odolnosti proti napětí, aby se potvrdilo, že kvalita výrobku splňuje příslušné bezpečnostní normy;
(4) Po údržbě produktu může provést test bezpečnosti a odolnosti vůči napětí, který splňuje příslušné bezpečnostní předpisy a normy.
Napěťový standard pro testování odolnosti proti napětí (někdy také známý jako „vysoko{0}}testování dielektrika“) je nastaven na dvojnásobek provozního napětí testovaného produktu plus 1000 V. Některé produkty s konstrukcí s "dvojitou izolací" však mohou mít také zkušební napětí vyšší, než je výše uvedený napěťový standard. Rozsah jeho pracovního napětí je (100-240) V a zkušební napětí výdrže pro takové produkty může být mezi (1000-4000) V nebo dokonce vyšší. Výstupní napětí zkoušečky výdržného napětí poskytující zkušební napětí výdržného napětí musí být udržováno v rozsahu (100-120) % specifikovaného zkušebního napětí a mělo by být plynule nastavitelné. Rozsah výstupní frekvence testeru odolnosti střídavého napětí je mezi (40~70) Hz a špičková hodnota vlny testovacího napětí je (1,3~1,5) násobek střední hodnoty napětí (RMS). Test odolnosti výrobku proti napětí by měl být schopen odhalit následující vady výrobku: izolační síla izolačního materiálu je příliš slabá; Vzdálenost mezi součástmi je příliš malá, což má za následek snížení izolační pevnosti; Na izolátoru jsou dírky, bubliny nebo deformace způsobené stlačením.
Před provedením zkoušky odolnosti proti napětí je nutné nejprve objasnit, která metoda zkoušení napětí by měla být pro produkt použita. Převážná většina produktů smí přijímat pouze jednu z metod testování odolnosti proti napětí, stejnosměrné napětí nebo střídavé napětí, zatímco některé produkty mohou současně přijímat jak metody testování odolnosti proti střídavému, tak stejnosměrnému napětí. Operátor by se měl rozhodnout, jakou metodu testování odolnosti proti napětí použít na základě skutečné situace. Aby bylo zajištěno, že testovaný produkt splňuje bezpečnostní předpisy, musí uživatelé rozumět výhodám a nevýhodám testování stejnosměrného napětí a testování střídavého napětí.
Výhody testu komunikačního napětí
Uživatelé jsou obvykle náchylnější k testování odolnosti proti střídavému napětí, protože většina produktů používá napájení střídavým proudem. Testování odolnosti proti střídavému napětí může současně testovat kladnou a zápornou polaritu produktu, což je v souladu se skutečným aplikačním prostředím produktu. Většina testovaných produktů obsahuje nějaké rozptylové kondenzátory, které nelze okamžitě nasytit během testování odolnosti střídavým napětím. Proud protékající těmito rozptylovými kondenzátory vydrží po určitou dobu, aniž by produkoval okamžitý rázový proud, a není potřeba pomalu zvyšovat testovací napětí. Pokud tento výrobek není příliš citlivý na rázové napětí, lze na začátku testu použít vyšší zkušební napětí. Po zkoušce výdržného napětí není nutné testovaný produkt vybíjet, což výrazně zlepšuje účinnost testování.
Nevýhody testu komunikačního napětí
Pokud je testovaný produkt kapacitní zátěž nebo obsahuje velkou rozptylovou kapacitu, proud generovaný zkouškou výdržného napětí bude mnohem větší než skutečný svodový proud, takže skutečnou hodnotu svodového proudu testovaného produktu nelze získat. Skutečná hodnota výstupního proudu při zkoušce výdržným napětím bude mnohem větší než při zkoušce stejnosměrným výdržným napětím, což zvýší riziko úrazu elektrickým proudem pro obsluhu.
Výhody zkoušky stejnosměrným výdržným napětím
V důsledku rychlého nabíjení rozptylové kapacity na testovaném produktu během testování stejnosměrným výdržným napětím se kapacitní proud generovaný během testovacího procesu rychle sníží téměř na nulu poté, co je rozptylová kapacita plně nabita. V tomto okamžiku zůstává pouze skutečný svodový proud testovaného produktu, což naznačuje, že test stejnosměrného výdržného napětí může skutečně odrážet skutečnou hodnotu svodového proudu testovaného produktu. Kromě toho, vzhledem k tomu, že ve velmi krátkém časovém úseku je potřeba zajistit pouze nabíjecí proud testovaného produktu a po zbytek času není poskytován téměř žádný proud, je proudová kapacita požadovaná pro testování stejnosměrným výdržným napětím nižší než požadovaná pro testování střídavým výdržným napětím. To může snížit náklady na testovací přístroje a zlepšit bezpečnost operátorů.
Nevýhody zkoušky stejnosměrným výdržným napětím
Kvůli přítomnosti rozptylové kapacity v testovaném produktu, aby se zabránilo rychlému nárůstu nabíjecího proudu, musí zkušební napětí stejnosměrného výdržného napětí začínat od "nuly" a pomalu stoupat. Čím větší je rozptylová elektrická kapacita na testovaném produktu, tím delší je požadovaná doba náběhu testovacího napětí. Nadměrný nabíjecí proud způsobený rozptylovou kapacitou může navíc vést k nesprávnému posouzení testovacího přístroje, což má za následek zkreslené výsledky testu. Proces zkoušení stejnosměrného výdržného napětí může způsobit rozptylovou kapacitu testovaného produktu, která generuje náboje a přenáší statickou elektřinu. Pro zajištění bezpečnosti obsluhy musí být testovaný produkt po dokončení testu uzemněn a vybit. Kromě toho se testování stejnosměrným výdržným napětím liší od testování střídavým výdržným napětím v tom, že může testovat pouze jednu polaritu. Pokud má být testovaný výrobek používán pod střídavým napětím, je třeba vzít v úvahu nevýhodu zkoušení stejnosměrným výdržným napětím. Špičková hodnota skutečného zkušebního napětí při testu výdržného střídavého napětí je několikanásobkem hodnoty zobrazené na přístroji. Obecně platí, že testovací přístroj nemůže zobrazit tuto špičkovou hodnotu a test stejnosměrného výdržného napětí ji také nemůže dosáhnout. Pokud tedy používáte zkušební metodu stejnosměrného výdržného napětí, musí být zkušební napětí zvýšeno na odpovídající hodnotu.
Stručně řečeno, správný výběr testovacích metod střídavého a stejnosměrného napětí může nejen získat skutečná a efektivní testovací data, zlepšit přesnost testování, ale také snížit náklady na testování, zlepšit efektivitu testování a poskytnout uživatelům uspokojivou technickou podporu.