Jaká je zkušební metoda napěťové odolnosti napájecích kabelů? Wuhan UHV se specializuje na výrobusériová rezonance, s širokým výběrem produktů a profesionálním elektrickým testováním. Najítsériová rezonance, zvolte Wuhan UHV.
Silové kabely se často používají jako napájecí vstupní (nebo výstupní) vedení pro elektrárny, rozvodny a průmyslové a těžařské podniky a jsou široce používány v městských a venkovských energetických sítích. V současné době se většinou používá-síťovaná polyetylenová izolace. Kvůli velké kapacitě testovaného zařízení se na některých místech stále před provozem používá zkušební metoda odolnosti proti stejnosměrnému proudu pro zkoušení položek síťových kabelů s izolací zesíťovaným polyetylenem (dále jen -síťované kabely). V posledních letech mnoho domácích i mezinárodních výzkumných institucí prokázalo, že testování stejnosměrným proudem může způsobit různé stupně poškození zesíťovaných polyetylenových kabelů.
Důležité problémy při testování odolnosti proti napětí
Obecným principem technologie vysokonapěťového testování je, že intenzita pole testovacího napětí aplikovaného na vzorek musí simulovat provozní podmínky vysokonapěťových elektrických spotřebičů. Závěr o absolvování nebo neúspěchu vysokonapěťového testu by měl ukazovat, zda slabá místa vysokonapěťového elektrického zařízení představují hrozbu pro budoucí provoz. To znamená, že poruchový mechanismus v experimentu by měl mít stejný fyzikální proces jako mechanismus v elektrickém provozu. Podle tohoto principu se problémy s prováděním zkoušek stejnosměrného výdržného napětí na křížených-kabelech projevují hlavně v následujících aspektech:
1) Při stejnosměrném napětí je intenzita elektrického pole rozložena podle měrného odporu a materiál v izolační vrstvě kabelu ze zesíťovaného polyetylénu obsahuje mnoho komponent a jeho rozložení odporu je nerovnoměrné. Současně je odpor značně ovlivněn faktory, jako je teplota. Při stejnosměrném napětí je proto rozložení elektrického pole v izolační vrstvě zesíťovaného polyetylenového kabelu nerovnoměrné, což může mít za následek silná elektrická pole v některých částech izolační vrstvy a slabá elektrická pole v jiných, což vede k místnímu porušení izolace a nehodám během provozu.
2) Kabely vytvářejí "paměťový" efekt pod stejnosměrným napětím, ukládají a akumulují unipolární zbytkové náboje. Jakmile existuje "paměť" způsobená testem stejnosměrného výdržného napětí, trvá dlouho, než se toto stejnosměrné napětí uvolní. Pokud je kabel uveden do provozu před úplným uvolněním zbytkového stejnosměrného náboje, stejnosměrné napětí se superponuje na špičku napájecího frekvenčního napětí, což způsobí, že hodnota napětí na kabelu značně překročí jeho jmenovité napětí, což může vést k porušení izolace kabelu.
3) Zkouška stejnosměrného výdržného napětí kabelů ze zesíťovaného polyetylenu- ukazuje, že vlivem prostorového náboje může skutečná intenzita elektrického pole v izolaci dosáhnout více než desetinásobku intenzity pracovního elektrického pole izolace kabelu. Proto, i když kabel projde testem stejnosměrného výdržného napětí bez poruchy, stále způsobí vážné poškození izolace.
4) Rozložení intenzity elektrického pole stejnosměrného napětí použité při zkoušce stejnosměrného výdržného napětí se liší od intenzity elektrického pole střídavého napětí během provozu. Zkouška stejnosměrného výdržného napětí nemůže simulovat přepětí, kterému je kabel vystaven za provozních podmínek, a nemůže účinně odhalit vady samotného kabelu, kabelových spojů a konstrukční technologie. V posledních letech se v důsledku výstavby a renovace městských a venkovských rozvodných sítí zvýšil počet křížově propojených{3}}kabelů. Kabel je uveden do provozu až po zkoušce stejnosměrným výdržným napětím a existují i případy průrazu kabelu nebo kabelové hlavy pod provozním napětím. Proto je bezpodmínečně nutné nahradit původní test odolnosti stejnosměrným napětím testem odolnosti proti stejnosměrnému napětí, aby nedošlo k poškození kabelu způsobenému zkouškou stejnosměrným proudem a aby byl zajištěn bezpečný a spolehlivý provoz kabelu.
Metoda zkoušky odolnosti proti napětí
Existuje několik hlavních metod pro testování odolnosti proti stejnosměrnému napětí, včetně:
1) Test oscilačního napětí se provádí nabíjením stejnosměrným napájecím zdrojem a vybíjením sériového odporu a reaktance přes vybíjecí kulovou mezeru, aby se získalo tlumené oscilační napětí. Tato metoda je účinnější než zkušební metoda stejnosměrného výdržného napětí, ale stále není tak účinná jako zkouška napájecí frekvence.
2) Nízkofrekvenční (0,1 Hz) test odolnosti proti napětí. Vzhledem k velké kapacitě testovaného křížového-kabelu a velké kapacitě testovacího transformátoru potřebného pro testování napájecí frekvence je testovací zařízení objemné a není vhodné pro-použití na místě. Při použití 0,1 Hz jako testovacího napájecího zdroje lze teoreticky kapacitu testovacího transformátoru snížit na 1/500, čímž se značně sníží hmotnost testovacího transformátoru. Zkušební transformátor lze přesunout na místo pro testování. V současné době se tato metoda uplatňuje především při zkoušení kabelů vysokého a nízkého napětí. Kvůli nízké úrovni napětí jej nelze použít pro testování vysokonapěťových kabelů 66 kV a více.
3) Test odolnosti vůči rezonančnímu napětí. Rezonanční testovací systém s nastavitelnou indukčností může splnit požadavky na výdržné napětí, ale kvůli své velké hmotnosti a špatné pohyblivosti se používá hlavně v laboratořích. Metoda rezonančního testu frekvenční konverze může splnit požadavky na napěťový odpor vysokonapěťových -propojených kabelů a vyznačuje se nízkou hmotností a dobrou mobilitou, takže je vhodná pro-testování na místě.